Chléb a hry

Chléb a hry

Po létech nedostatku nadešla doba, kdy každý, kdo se aspoň trochu snaží, nemusí žít v bídě. Společnost myslí na postižené, menšiny, nemocné a všem chce nejen zajistit to nejnutnější, ale celou společností jde jeden proud…BAVIT SE…

Fungovalo to už v Říši Římské, fungovalo to ve všech společnostech a mocní to dobře ví. Nasyťte člověka, otupte ho požitky, dejte mu hodně zábavy, přesyťte ho něčím bezvýznamným, co zcela vyplní jeho čas…a budete mít pokoj od jeho zvídavých otázek, od toho, aby viděl, jak s ním manipulujete a tlačíte ho do zkázy… Až je lid takto zpracován, přestane se ohlížet na morálku, ztratí vztah k pojmům rodina, národ, vlast, ale i odpovědnost, pracovitost ve prospěch celku…a společnost začíná chřadnout, rozkládá se. Její doba je sečtena, podtržena a o jejím osudu je rozhodnuto. Pro budoucnost se s ní nepočítá.

Vlastně je to dobré měřítko pro zjištění, v jakém stavu se společnost nachází. Jak začne velká propagace ,,zábavy“ řízená a podporovaná systémem společnosti, pak je jisté, že se na lid ,,něco šije“…začíná tu něco smrdět…

Stačí se jen rozhlédnout kolem, všude uvidíte lidi zahleděné do svých ,,chytrých telefonů“, které jsou už svým pojmenováním docela urážející. Ten člověk, co telefon drží, není pojmenován ,,chytrý“, ale zařízení, na kterém je on už závislý, to je skutečně chytřejší než on. On čeká OD NĚJ radu, zábavu, náplň života. A ono mu ji chladně poskytne…ne však bez podmínek, ne zadarmo. On zaplatí ztrátou své důstojnosti, protože sklání svou osobnost před elektronickou hračkou a tak dokazuje, že ona je důležitější, než on. Někdo by řekl, že je to fenomén doby, zkrátka to patří do moderní společnosti a nějaká ztráta soukromí a snad i části osobnosti je prostě ,,daní za pokrok“. Takto pojmenováno to vypadá jako jakýsi samovolný děj, který se prostě objevil, aniž by ho někdo chtěl. Jenže tento děj přesně zapadá do sloganu Chléb a hry, který byl vždy cílen na ovládání obyvatelstva. A když si k tomuto ději připočteme všechny ostatní, které se na nás valí současně, pak je úmysl zřejmý. K těm ostatním doprovodným dějům počítám různé ,,módní vlny“, které spolehlivě uchvátí většinu a udělají z ní komické a často i trapné nešťastníky. Protože důchodce oblečeného jako puberťáka skutečně nelze brát ,,vážně“ a je k smíchu i pláči. Potetované ženy, muže, děti i starce také nelze hodnotit jako homo sapiens a veškerá jejich snaha, aby je ostatní obdivovali a uznávali se tak ztrácí v masovosti toho, že ,,všichni to musí mít“. A tak jsou opět jen stádem a nic jim nepomohlo, že dnes je velký výběr všeho oproti dobám socialismu, kde konfekce nabídla jeden model pro všechny. Móda a společenské stereotypy/…všichni to musí mít, jinak nebudou cool/ jsou dnes prostředkem pro mechanismus Chléb a hry. Pokud by člověk chtěl zůstat nebo se stát nějakou osobností, musel by tyto mechanismy odhodit. Nebyl by cool, nebyl by kopií ,,prototypu moderního člověka“, který MUSÍ dělat vše, co společnost ,,uznala“. Asi by byl ostatními pomlouván, neměl by u nich tu ,,vážnost“… Pokud by si uvědomil, že ona ,,vážnost“ je vlastně ,,směšností“, pak by ho to moc nemrzelo a o to víc by ho těšilo, že je sám sebou. Snad by zavzpomínal na minulost a zkusil si představit, jak by se generace před námi válely smíchem, kdyby uviděly dnešního ,,člověka“. Uvědomit si to a dokázat se na dnešní ,,normální lidské zvyky“ podívat z nadhledu – to už je první odvážný, až hrdinský čin. A před každým takovým smekám pomyslný klobouk…a přidávám se k němu.

Raději nemoderní, než směšný…

-ZF-